Jak porozumět svým emocím a nebát se o nich mluvit?

Proč potlačování emocí nefunguje? 

Každý z nás zažívá různé emoce. Radost, smutek, strach, vztek, zklamání nebo třeba stud. Emoce jsou přirozenou součástí života a pomáhají nám poznat, jak na nás působí to, co se děje okolo nás a co opravdu potřebujeme. Někdy ale mohou být nepříjemné či matoucí a máme chuť je rychle zahnat pryč. Možná sis už někdy řekl/a: „Nebudu brečet.“ Nebo: „Nejsem naštvaný.“ Jenže emoce nefungují jako vypínač světla. Když je potlačíme – nezmizí. Schovají se a zůstávají stále tvojí součástí. 

Co znamená potlačovat emoce? 

Potlačování emocí znamená, že se snažíme své pocity nevnímat, nedávat je najevo nebo si dokonce namlouvat, že je vůbec nemáme. Můžeme dělat, že jsme v pohodě, i když nás něco trápí. Můžeme se snažit na nepříjemné pocity nemyslet nebo je schovat hluboko uvnitř sebe. 

Někdy to děláme proto, že se bojíme, co si pomyslí ostatní. Jindy máme pocit, že bychom měli být silní, nebo nevíme, jak o svých emocích mluvit. A často nás k potlačování emocí vede i někdo z našeho okolí, třeba tím, že ním říká: “nekřič, nerozčiluj se, nebuď naštvaný, uklidni se!”  

Problém není v tom, že cítíme emoce, na to máme všichni právo. Problémem ale může být, když naše emoce ubližují ostatním. Neznamená to, že je máme potlačit, snažit se je “necítit”, ale umět s nimi pracovat.  

Kam emoce zmizí? 

Krátká odpověď je: nikam. 

Emoce nejsou věci, které můžeme jednoduše vyhodit nebo zamknout do skříně. Když je neprožijeme a nepojmenujeme, zůstávají v nás. Je to trochu jako když nafukuješ balónek. Pokud do něj pořád přidáváš vzduch a nikdy ho neupustíš ven, bude se zvětšovat a zvětšovat. 

Podobně se mohou hromadit i nevyjádřené emoce. Někdy se pak objeví později a v úplně jiné situaci. Třeba se naštveš kvůli maličkosti, i když skutečný důvod je něco, co tě trápilo už několik dní. 

Jak mohou potlačené emoce ovlivnit tělo? 

Naše tělo a mysl spolu úzce souvisejí. Když dlouho zadržujeme nepříjemné pocity, může to být pro tělo náročné. 

Někdo může častěji pociťovat: 

• bolesti hlavy, 

• napětí ve svalech, 

• bolesti břicha, 

• únavu, 

• problémy se spánkem. 

To neznamená, že za každou bolest mohou emoce. Ale když jsme dlouho ve stresu nebo si nedovolíme prožít své pocity, tělo na to může reagovat.

Jak mohou potlačené emoce ovlivnit mysl? 

Když své emoce přehlížíme, může být těžší rozumět sami sobě. Někdy pak nevíme, proč jsme podráždění, smutní nebo nervózní. 

Potlačování emocí může vést k tomu, že: 

• se cítíme osaměle, 

• hůře zvládáme stres, 

• máme pocit, že nám nikdo nerozumí, 

• obtížněji si vytváříme blízké vztahy s druhými. 

Když totiž o svých pocitech nemluvíme, ostatní často ani nevědí, že potřebujeme pomoc nebo podporu. Nerozumíme tomu, co se v nás právě děje. 

Co dělat místo potlačování emocí? 

Nejde o to, abychom každou emoci hned hlasitě vykřikli nebo jednali podle ní. Důležité je emoci rozpoznat a přijmout. 

Může pomoci například: 

• Pojmenovat, co cítíš - Zkus si říct: „Jsem smutný.“ „Mám strach.“ „Jsem naštvaný.“ Už samotné pojmenování emoce může přinést úlevu. 

• Mluvit s někým, komu věříš  - Může to být pěstoun, rodič, sourozenec, kamarád, učitel nebo jiný dospělý, kterému důvěřuješ. Sdílená starost bývá často menší než ta, kterou nosíme sami. 

• Nakreslit nebo napsat své pocity - Některým dětem pomáhá kreslení, psaní deníku nebo tvoření. Někdy se emoce vyjadřují snáz obrázkem než slovy. 

• Hýbat se  - Procházka, sport, tanec nebo hra venku mohou pomoci uvolnit napětí, které se v těle nahromadilo. 

• Dopřát si čas  - Některé emoce potřebují čas. Není nic špatného na tom být chvíli smutný po zklamání nebo mít strach z něčeho nového.  

Každá emoce má svůj význam 

Emoce nejsou naši nepřátelé. I ty nepříjemné nám něco důležitého říkají. Strach nás může chránit před nebezpečím. Smutek nám ukazuje, že jsme o něco přišli nebo že nám na něčem záleží. Vztek nám může napovědět, že se nám děje něco nespravedlivého. 

Když se naučíme svým emocím naslouchat místo toho, abychom je schovávali, lépe porozumíme sami sobě. A to nám může pomoci cítit se bezpečněji, klidněji a spokojeněji. 

Mít emoce je normální. Nemusíš je potlačovat.

Můžeš se je naučit poznávat, přijímat a zvládat tak,

aby ti pomáhaly, ne naopak.