Co se děje s mým dítětem v pěstounské péči?

Když dítě odejde do pěstounské péče, bývá to náročná situace pro všechny zúčastněné. Mnoho rodičů si klade otázky: Kde moje dítě je? Jak se o něj starají? Myslí na mě? Nezapomene na mě? 

Je přirozené, že v této situaci můžete prožívat smutek, obavy, nejistotu nebo bezmoc. Pomoci může porozumění tomu, jak pěstounská péče funguje a co vaše dítě právě zažívá. 

Co je pěstounská péče? 

Pěstounská péče je forma náhradní rodinné péče. Dítě žije po určitou dobu v rodině pěstounů, kteří se o něj každodenně starají. Zajišťují mu bezpečné zázemí, přípravu do školy, zdravotní péči i podporu v každodenním životě. 

Pěstouni však nejsou náhradou biologických rodičů. Důležitou součástí života dítěte zůstává také jeho původní rodina, pokud je to pro dítě bezpečné a v jeho zájmu. 

Na rozdíl od osvojení pěstounská péče může být dočasná, a to v případě, že se rodičům podaří upravit své životní podmínky tak, aby mohli o své dítě opět pečovat. O takovém přesunu zpět do rodiny vždy rozhoduje soud. Pokud taková změna nenastane, mohou děti v pěstounské péči (vyjma pěstounské péče přechodné) zůstat až do dospělosti. 

Je-li to v zájmu dítěte, je snahou udržovat bezpečné kontakty a vztahy nejen s biologickými rodiči, ale také s celou původní rodinou.  

Co se po příchodu do pěstounské rodiny děje? 

Dítě se ocitá v novém prostředí, mezi novými lidmi a často s novými pravidly. Musí si zvykat na mnoho změn najednou. 

Pěstouni se snaží vytvořit dítěti bezpečné zázemí a pomoci mu zvládnout náročné období. Současně spolupracují s pracovníky sociálně-právní ochrany dětí, školou, lékaři a dalšími odborníky. 

Každé dítě potřebuje na adaptaci jinak dlouhou dobu. Některé se rozkouká během několika týdnů, jiné potřebuje měsíce. 

Myslí na mě moje dítě? 

Mnoho rodičů má strach, že na ně dítě zapomene nebo je přestane mít rádo. Ve skutečnosti si většina dětí své rodiče uchovává ve svých myšlenkách i vzpomínkách, i když o nich třeba nemluví. 

Dětem mohou rodiče chybět, mohou se o ně bát nebo mohou být zmatené z toho, proč spolu nemohou být. Často mají rády své rodiče i pěstouny současně. Tyto vztahy si navzájem nemusí překážet. Pěstouni jsou navíc vedeni k tomu, aby o biologických rodičích hovořili pozitivně s ohledem na potřeby dětí, společně o vás mluví, vzpomínají, uchovávají to dobré.  

Láska dítěte není něco, o co by se muselo soutěžit. 

Kdo rozhoduje o důležitých věcech? 

V závislosti na konkrétní situaci se na rozhodování podílejí rodiče, pěstouni, soud, pracovníci sociálně-právní ochrany dětí a další odborníci. Cílem všech těchto kroků by mělo být hledání řešení, které bude pro dítě co nejbezpečnější a nejprospěšnější. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se svého sociálního pracovníka. Máte právo vědět, jaká opatření se týkají vašeho dítěte a jaké jsou další kroky. 

Co je pro dítě nyní nejdůležitější? 

Dítě potřebuje především pocit bezpečí a jistotu, že dospělí kolem něj spolupracují v jeho zájmu. Pomáhá mu, když nemusí stát mezi dvěma stranami, vybírat si mezi lidmi, které má rádo, nebo poslouchat vzájemné konflikty. I když je současná situace obtížná, vaše dítě stále potřebuje vědět, že na něj myslíte a že vám na něm záleží.